Globální oživení se výrazně zpomalilo od vrcholu efektu opětovného otevření ekonomik v létě 2021. To, co mnozí očekávali, by byl víceletý cyklus vyššího růstu, a ne trend v podobě jen mírnějšího odrazu. Podle Bloomberg Economics bude globální ekonomika v příštích deseti letech pravděpodobně růst pomalejším tempem než v desetiletí před pandemií.
Příčiny zpomalení jsou jasné. Na jedné straně je čínská realitní bublina větším problémem, než se očekávalo, a neexistuje způsob, jakým by čínské úřady mohly dosáhnout vyššího růstu z jiných sektorů, aby kompenzovaly nemovitosti, které tvoří téměř 30 procent HDP země a v posledních letech stále rostly dvoucifernými čísly. Kromě toho roste inflace na celém světě v důsledku kombinace nadměrné měnové politiky a problémů v dodavatelském řetězci, které přinesly uzavření. Globální ceny potravin dosáhly nového rekordu, což ztížilo chudým překonat krizi. Nakonec ani velké stimulační plány nepřinesly žádný významný multiplikační efekt.
Proč by měl být rok 2022 rokem plištění? Protože příznaky přehřívání globální ekonomiky se množí.
Rok dva nula jednadvacet byl rokem masivní politiky na straně poptávky. V důsledku opětovného otevření přidali tvůrci politik enormní plány deficitních výdajů, zvýšení výdajů do infrastruktury a současně zachovali masivní měnové pobídky. Trojitý efekt největšího monetárního stimulu za poslední roky, znovuotevření a enormní vládní výdajové programy přehřály ekonomiku. Je to evidentní v inflačních tlacích, bydlení, zadlužení a dvojí deficitní nerovnováze ve většině velkých ekonomik. A tyto účinky již nebudou existovat, nebo alespoň ne v takovém rozsahu, v roce 2022.
Jednadvacet byl rokem nadměrného utrácení, v roce dvaadvacet nás z toho pravděpodobně rozbolí hlava.
2022: Rok plištění
Kombinace těchto enormních efektů na straně poptávky nepřinesla očekávaný růst v roce 2021, ale otevřela dveře strašáku minulých krizí: inflaci. V lednu 2021 všichni politici uvedli, že inflace nehrozí, spíše naopak. V březnu nám řekli, že je to kvůli základnímu efektu. V červnu řekli, že je to dočasné. Nyní ji už považují za „trvalou“, jak to potvrdil Jerome Powell, předseda Federálního rezervního systému.
Inflace je velkou zátěží pro rodiny i firmy. Reálné mzdy klesají, disponibilní příjem se oslabuje a marže malých firem jsou poznamenány. Pokud budou inflační tlaky přetrvávat, dopad na spotřebu a investice bude v roce 2022 pravděpodobně větší.
Mnozí věří, že zpomalení omezí nárůst inflace. Může, ale nikdy bychom neměli zapomínat, že inflace se kumuluje. Ti, kdo vidí, že inflace se v roce 2022 zmírní na 3 procenta, by si měli uvědomit, že to znamená více než 9 procent za dva roky.
Efekt plištění je pravděpodobný, protože vlády a centrální banky stimulují poptávku tam, kde to není nutné, protože šlo většinou o případ opětovného otevření ekonomiky, ne o problém s likviditou nebo s výdaji, a tlačení globální nabídky peněz a nových úvěrů do oblastí, které mají přebytečnou kapacitu. Klíčovým problémem přitom zůstávají nedostatečné investice do komodit.
Větší vládní výdaje a větší dluh způsobují slabší oživení a pomalejší tvorbu pracovních míst. Příliš velké monetární pobídky zároveň narušují reálné mzdy.
Spojené státy mohou tento těžký rok překonat, protože globální poptávka po amerických dolarech roste, protože ostatní světové měny oslabují, ale eurozóna, která nezaznamenala ani silné oživení v roce 2021, je v mimořádně obtížné situaci. Americká a evropská ekonomika by se zotavila rychleji a vytvořila by více pracovních míst s nižšími vládními zásahy uprostřed opětovného otevření. Negativní dopad nadměrných výdajů a dluhu bude pravděpodobně větší. Po přehřátí ekonomiky zbytečnými výdaji je pro tvůrce politiky obtížné zastavit nebo přiznat chybu. Centrální banky a vlády budou interpretovat zmírnění „plištění“ jako potřebu pro zavedení dalších pobídek. A opět se budou mýlit.
